MERLE YORKSHIRE TERRIER

 

 

 

 

 

    Klasický yorkšírský teriér, dnes velice rozšířené a početné plemeno,  vznikl spojením plemen jako např. sky teriér, maltezáček a dandie dinmont teriér a několika dalších, dnes již neexistujících plemen. V roce 1886 byl zapsán do plemenné knihy pod názvem Yorksire terrier právě z důvodu, že byl vyšlechtěn ve městě Yorkshire.  Jeho tehdejší vzhled i povaha se ovšem značně lišila od jeho dnešní podoby a tak se postupně měnilo i jeho využití od loveckého psa po dnešního domácího mazlíčka.

 

Historie a standard plemene yorkshire terrier: https://www.psi-plemena.cz/yorksirsky-terier-jorksirsky-terier-yorkshire-terrier/

Stejným způsobem samozřejmně vznikala i jiná plemena, ke kterým také postupně přibývala i jejich zbarvení vzniklá dalším a dalším šlechtěním. Je vždy jen otázkou času, kdy jsou různé barevné varianty uznané za čistokrevné a to je v tu dobu, kdy jsou již potomci pěkní, typový a mají všechny požadavky na vzhled stanoveného plemene.

Toto je důvod, proč již lidé nemají jen např. černé francouzské buldočky, béžové mopce, zlaté labradory, černé dobrmany a další a další... Když nebudu jmenovat různě vyšlechtěná plemena jako např. havanský psík z pudla atd.. Zkrátka pokud doma nechováte vlka,  je každé plemeno vyšlechtěno křížením jiných plemen a potom dlouhá dlouhá léta obětování času a peněz, než se z netypických pejsků stane čistý, typový pes odpovídající popisu a kvalitám určitého plemene.

První yorkšírský teriér ve zbarvení merle se narodil 17. 2. 2011 v chovatelské stanici "von Perstadt" zásluhou chovatelky jménem Inka Cibulková.

 

Merle gen (nebo lépe řečeno gen, který je za toto zbarvení zodpovědný) se podařilo kolektivu vědců, pod vedením Leigh Ann Clark, určit v r. 2006 (Clark et al. 2006, PNAS 103 (5): 1376-81). Byl to průlom, který konečně umožnil testovat psí populace i z tohoto hlediska. Prokázali, že tím, již nějakou dobu hledaným, genem je SILV (Silver-locus, Pmel17). Tento gen patří mezi geny známé tím, že ředí barvu srsti a jeho exprese se projevuje výlučně v oblasti kůže a očí. Zjistilo se, že genetické změny (mutace) v oblasti SILV genu ovlivňují normální funkci tohoto genu tak, že výsledkem je vzor srsti s oblastmi a skvrnami ředěného pigmentu smíchané s normálním pigmentem neředěným. Nemodifikovanou verzi SILV genu označujeme m, zatímco modifikované verze jsou označovány M (tzn. merle gen). Změny (modifikace) SILV genu jsou způsobeny insercí (vložením) mobilního genového elementu, zvaného retrotransposon, který může mít, jak se dnes ukazuje, různou délku. Zdá se, že délka této vsunuté sekvence, má také vliv na to, jakým způsobem se modifikace projeví ve fenotypu psa.

 

Typický M gen se projevuje známým merle/leopardím zbarvením u psů, kteří jsou heterozygoti (mM), a typickým double merle fenotypem s převahou bílé barvy u homozygotů (MM). Druhá modifikace, popsaná v původním článku, obsahuje kratší verzi insertu o délce ca 220 – 225 bp. Tato modifikace se v barvě srsti viditelně neprojevuje, a proto byla nazvána „skryté merle“ (cryptic, phantom) a značí se Mc. Heterozygotní i homozygotní jedinci (tj. mMc, a nejspíš také McMc) vypadají jako jednobarevní/solid, stejně jako homozygotní jedinci s nemodifikovaným genem (mm) ve své genetické výbavě. Odlišit je lze pouze genetickými testy.

 

„Leopardí“ merle gen prokázalo nedávné důkladnější testování merle genu u populace LC. Byla totiž detekována další modifikace SILV genu, insertem o délce 243- 249 bp, která se u ostatních plemen zatím neprokázala. Pro zjednodušení a odlišení od obou výše zmíněných typů používám dále pracovní název Ma. Délka vsunuté sekvence v SILV genu je něco mezi normální MaMc a ve fenotypu se projevuje méně výrazně než M, ale více než Mc. Heterozygoti Ma (tj. mMa) se rodí jako celobarevní/solid, ale zdá se, že se vzrůstajícím věkem psa, se merle vzor v srsti stává výraznější a patrnější. Homozygoti, tj. MaMa, mají obvykle merle vzor, avšak vše v ředěných barvách, tj. zejména modrá a nejspíš i další ředěné barvy, ale nejsou převážně bílí. Kombinace Ma a normálního M, tj. MaM, dává fenotyp, kterému říkáme patchwork, kde se střídají větší plochy různých barev s leopardím vzorem a také plochami bílé barvy. Heterozygoti McMa vypadají také spíš jako jednobarevní.

 

Přítomnostspecifické modifikace SILV genu, tj. Ma, vysvětluje případy, kdy se ze solid zbarvených rodičů narodí potomci leopardích barev a vzorů. Podle dosavadních poznatků, se přítomnost Mc bez genetické analýzy rozeznat podle fenotypu nedá.

V této chvíli a za našich současných znalostí to vypadá, že pro vysvětlení odlišného chování merle genu nejsou třeba žádné další neznámé geny. Nicméně regulace, modifikace a vzájemné ovlivnění dalšími geny nemůžeme ani zcela vyloučit, dokud nebude známo více informací o mechanismech exprese tohoto modifikovaného genu, dědičnosti různých délek SINE a případné přítomnosti a efektech dalších genů. Může tu hrát i určitou roli např. piebald gen, který může zvyšovat množství bílé barvy srsti.

 

Stanovení merle genu provádí firma Biofocus v Německu. Metodika je založena na analýze PCR produktů podle specifických primerů. Pro analýzu je nutno izolovat z výchozího materiálu DNA. Praxe ukazuje, že spolehlivějším výchozím materiálem je malé množství krve.

LOUSIANSKÝ LEOPARDÍ PES (Louisiana Catahoula, LC) se takovým zbarvením naopak pyšní. Spojování rodičů s merle/leopardím zbarvením je proto účelové a ani výskyt některých typických defektů, spojovaných s přítomností merle genu, který toho zbarvení způsobuje, většinu chovatelů LC v zemi původu, USA, neodrazuje. Není proto divu, že většina populace LC tento gen ve své genové výbavě nese a že jednobarevných/celobarevných/solid jedinců, kteří nejsou jeho nosiči, je v tomto případě menšina. Přitom se však nezdá, že by toto plemeno tímto stavem nějak výrazně strádalo a výskyt defektů byl řádově vyšší než u ostatních plemen s merle genem.

LOUSIANSKÝ LEOPARDÍ PES (Louisiana Catahoula, LC) se takovým zbarvením naopak pyšní. Spojování rodičů s merle/leopardím zbarvením je proto účelové a ani výskyt některých typických defektů, spojovaných s přítomností merle genu, který toho zbarvení způsobuje, většinu chovatelů LC v zemi původu, USA, neodrazuje. Není proto divu, že většina populace LC tento gen ve své genové výbavě nese a že jednobarevných/celobarevných/solid jedinců, kteří nejsou jeho nosiči, je v tomto případě menšina. Přitom se však nezdá, že by toto plemeno tímto stavem nějak výrazně strádalo a výskyt defektů byl řádově vyšší než u ostatních plemen s merle genem.

 

Dosavadní výsledky potvrzují, že LC je plemeno „promořené“ merle genem. Ukázalo se, že více než 80 % testovaných jedinců bylo nosičem nějaké formy merle genu. Z tohoto počtu bylo více než 30 % double merle nějakého typu a více než 30 % vypadalo jako solid.

Napsala RNDr. Helena Synková

 

 

 

Merle zbarvení srsti psů

 

Zbarvení merle u psů v sobě skrývá určitá zdravotní rizika, která by měl každý chovatel znát.  Nesmí dojít ke spárování merle x merle a to ani merle gen x merle gen. Z tohoto důvodu kupujte štěňata v merle zbarvení nebo s merle genem pouze s průkazem původu a pouze od věrohodného chovatele!

 

Gen Merle byl zmapován na psím chromozómu 10 (CFA 10). Toto zbarvení srsti je charakteristické přítomností skvrn zředěné základní barvy v k ombinaci s oblastmi plné pigmentace - na základní barvě (např. černé, hnědá, červená nebo i světlé) se vyskytují nepravidelné šedé a/nebo béžové skvrny. Na rozdíl od jiných typů zbarvení srsti, jsou merle zesvětlená místa rozložena nerovnoměrně po celém těle.

Merle zbarvení se vyskytuje u řady psích plemen, přičemž jen u některých je uznáno standardem FCI.

 

Merle gen má dvě alely:

  • M - merle alela způsobující merle zbarvení srsti - dominantní
  • m - alela plné pigmentace srsti - recesivní

Jedinec mající po celém těle plnou pigmentaci je vždy homozygot s genotypem mm.

Merle jedinec může být buď homozygot s genotypem MM nebo heterozygot s genotypem Mm.

 

Hidden Merle a Cryptic Merle

Hidden merle jsou merle pesi (mM), na jejichž srsti není možné rozeznat mramorování (běžně není poznat u červené, zlaté, plavé nebo krémové barvy srsti).

Cryptic merle jsou takoví jedinci, kteří vykazují jen velmi slabé merle zbarvení a následkem toho jsou někdy nesprávně považováni za „non-merle" jedince. Nedostatek viditelného merle zbarvení může být důsledkem redukce jeho množství nebo se může jednat jen o jeho ukrytí pod bílými znaky.

Například bylo popsáno štěně vypadající jako černý trikolorní pejsek, mající merle zbarvení pouze na ocásku.  Nebo může být merle zbarvení pouze na okraji jednoho ucha, na jednom lokti, na stehně...

Je třeba opravdu důkladně prohlédnout všechna na první pohled se zdající „non-merle"  štěňata, nemají-li někde méně patrnou merle skvrnu. Pokud je taková skvrna nalezena, nejedná se o non-merle, ale o zbarvení  blue/red merle, označováno jako tzv. cryptic / hidden merle. Zejména v dlouhé srsti může malá oblast merle zaniknout a takový jedinec bude v rodokmenu veden jako non-merle. Později může dojít k jeho spojení s jiným cryptic / hidden merle jedincem. Chovatel se tak překvapivě dočká merle zbarvených štěňátek, která mohou mít v důsledku nevhodné kombinace rodičů různé zdravotní problémy.

 

Zdravotní komplikace, které se váží k merle alele

aneb

jaké problémy způsobuje nevhodné spojení:

 

Stejně jako u psů bílého zbarvení se mohou při nesprávném párování merle homozygotů projevit známky "albinismu" jako je anomálie sluchu a zraku, včetně slabé až úplné hluchoty, zvýšený nitrooční tlak, ametropie (špatná refrakční schopnost), kolobom. U jedinců s genotypem MM (double merle) mohou být přidruženy rovněž anomálie kostry, srdečního a reprodukčního systému.

Tito psi mají často heterochromia iridis (různobarevnost rohovky), často se u jedinců merle vyskytují modré oči, či pouze jedno modré oko. Jedinci s merle zbarvením mají na očním pozadí viditelně málo pigmentu, což může ovlivňovat jejich zrakové schopnosti.

K anomáliím sluchu dochází u merle jedinců také z důvodu absence pigmentu v chloupkách ve zvukovodu. Zvukové vlny se nemohou šířit (podélné kmitání molekul vzduchu) do středního a následně vnitřního ucha jedince a důsledkem bývá částečná až úplná hluchota.

Homozygotní jedinci merle (MM) bývají velmi bledí, někdy úplně bílí, barva jejich sliznic je také zesvětlená až narůžovělá a pigmentace očí většinou modrá >>> ALBINISMUS.

!!! Z těchto důvodů mějte zvýšenou pozornost při výběru štěněte v barvě merle a znejte jejich původ a předky !!!

!!! Nepárujte barvu merle x merle a ani merle x skrytá merle !!!